Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naši atlantští předkové

13. 11. 2009

Odlišnost Atlanťanů

Od současných lidí se naši atlantičtí předkové lišili mnohem víc, než si představuje člověk, jehož poznatky jsou omezeny pouze smyslovým světem. Tato odlišnost se netýká pouze vnějšího vzhledu, ale i duchovních schopností. Jejich poznatky včetně technické zručnosti, celá jejich kultura byl jiná, jako je to, co můžeme pozorovat dnes. Vrátíme-li se do nejstarších dob atlantického lidstva, najdeme tam duševní schopnosti zcela odlišné od schopností našich. Logický rozum, kombinační schopnosti, na kterých spočívá vše, co se dnes tvoří, prvním Atlanťanům úplně chyběly. Místo toho měli vysoce vyvinutou paměť. Tato paměť byla jednou z jejich nejtypičtějších duchovních schopností.

Schopnosti Atlanťanů

Například nepočítali tak jako my, osvojením určitých pravidel, které potom používali. V atlantských časech bylo něčím zcela neznámým např. používat násobení. Nikdo si neukládal do hlavy, že třikrát čtyři je dvanáct. To, že se zorientoval v případě, kdy měl takový výpočet provést, spočívalo v tom, že si vzpomněl na stejné nebo podobné případy. Pouze si pamatoval, jak to bylo v předcházejících případech. Je však nutné si ujasnit, že vždy, kdy nějaký člověk rozvine nějakou novou schopnost, jiná stará schopnost ztrácí na síle a přesnosti. Výraznou předností dnešního člověka proti člověku atlantskému je logický rozum a kombinační schopnosti. Zato je potlačená paměť. Lidé dnes myslí v pojmech,

Atlanťan myslel v obrazech

Když se v jeho duši vynořil nějaký obraz, vzpomněl si na prožité množství podobných obrazů a na základě toho se rozhodoval. Z toho vyplývá i odlišný způsob tehdejšího vyučování proti způsobu vyučování v pozdějších dobách. Vyučování nebylo zaměřeno na to, aby vyzbrojilo děti pravidly a vybrousilo jejich rozum. Život byl dítěti předváděn spíše v názorných obrazech, aby si později, když bude muset reagovat za těch či oněch okolností, mohlo vzpomenout na co největší počet z nich.

Vstup dítěte do života

Jakmile dítě dospělo a vstoupilo do života, mohlo si při všem, co mělo dělat, vzpomenout na to, že mu bylo v době učení předváděno něco podobného. Nejlépe se orientovalo tehdy, když byl nový problém k řešení podobný některému, který již vidělo. Při úplně nových okolnostech byl Atlanťan odkázán na vlastní pokusy, kdežto dnešní člověk to má v této souvislosti mnohem jednodušší, protože disponuje pravidly. I v případech, se kterými se ještě nesetkal, může tato pravidla lehce aplikovat, Atlantský výchovný systém dával celému životu jistou jednotvárnost. Po velmi dlouhé období bylo s věcmi nakládáno vždy stále stejným způsobem. Důsledná paměť nepřipouštěla nic, co by bylo alespoň vzdáleně podobné tempu našeho dnešního pokroku. Člověk dělal vždy jen to, co už viděl (pamatoval si) mnohokrát před tím. Nevytvářel myšlenky, pamatoval si. Kdo se hodně naučil, nebyl autoritou, autoritou byl ten, kdo hodně prožil a mohl si proto mnoho pamatovat.

Atlantská plnoletost

. V atlantských dobách nebylo možné, aby kdokoli rozhodoval o nějakých důležitých věcech dříve, než dosáhl určitého věku. Důvěra byla dána jenom tomu, kdo se mohl opřít o dlouhodobé zkušenosti. O zasvěcencích a jejich školách neplatí to, co tu bylo řečeno. Ti jsou totiž vůči vývojovému stupni své doby v předstihu. O přijetí do takových škol nerozhoduje věk. Ale okolnost, zda si přijímaný ve svém předchozím vtělení osvojil schopnost přijmout vyšší moudrost. 

Atlantská důvěra

Důvěra, která byla v atlantských dobách prokazována zasvěcencům a jejich pomocníkům, se nezakládala na úplnosti jejich osobní zkušenosti, ale na „věku“ jejich moudrosti. Osobnost přestává mít u zasvěcenců význam, úplně stojí ve službách věčné moudrosti. Neplatí pro ni ani charakteristika nějakého časového období. Pokud tedy ještě zejména raným Atlanťanům síla logického myšlení chyběla, měli ve vysoce vyvinuté síle své paměti něco, co dávalo celému jejich působení zvláštní charakter. Ovšem s podstatou jedné lidské síly souvisí vždy další síly. Hlubší přírodní základně člověka stojí paměť blíže než síla rozumu a v souvislosti s ní byly rozvíjeny další síly, které byly ještě spřízněnější i s nižšími přírodními bytostmi jako hybné síly současného člověka. Tak mohli Atlanťané ovládat to, co nazýváme životní síla.

Energie Atlantidy

Stejně, jako my dnes získáváme tepelnou energii z uhlí, kterou měníme na hnací sílu našich dopravních prostředků, oni dokázali technicky využívat zárodečnou sílu živých bytostí. Představu si o tom můžeme vytvořit následujícím způsobem: představíme si obilné zrnko. Dřímá v něm jistá energie, která způsobuje, že ze semene vzklíčí stéblo. Příroda je schopná tuto energii spočívající v semeně probudit. Dnešní člověk to však svou vůlí nedokáže a proto musí semeno zasadit do půdy a probouzení přenechat přírodním silám. Atlanťan však dokázal ještě i něco jiného, protože věděl jak je možné přeměnit energii hromady zrní na technickou energii tak, jak na ni dokáže současný člověk přeměnit tepelnou energii hromady uhlí.

Atlantské zemědelství

V atlantských dobách se rostliny nepěstovaly pouze proto, aby se využívaly jako potrava, ale i pro využívání energií, které v nich dřímají, v dopravě a v průmyslu. Tak, jako my máme zařízení, která přeměňují v našich lokomotivách energii skrytou v černém uhlí na energii pohybovou, měli i Atlanťané zařízení, která, tak řečeno, vytápěla semeny rostlin a ve kterých se životní síla měnila na technicky využitelnou energii. Takto byla poháněna vozidla Atlanťanů, která se vznášela v nepatrné výšce nad zemí.

Atlanstská vozidla a doprava

Tato vozidla jezdila ve výškách, které byly nižší než výška pohoří v těch dobách, a měla řídící zařízení, jejichž pomocí se přes ně mohla přenést. Postupem doby a plynutím času se velmi změnily poměry na naší Zemi. Zmíněná vozidla Atlanťanů by byla v našich dobách naprosto nepoužitelná. Jejich použitelnost se zakládala na tom, že vzdušný obal obklopující naši Zemi byl v té době mnohem hustší než dnes. Nemůžeme se zabývat tím, zda je možné si takovou hustší atmosféru představit na základě dnešních vědeckých pojmů. Věda a logické myšlení v celé své podstatě nemohou vůbec nikdy rozhodovat o tom, co je a co není možné. Vysvětlovat mají jen to, co je možné zjistit zkušeností a pozorováním.

Ekologie a život Atlantidy

Hustota vzduchu, o které zde hovoříme, je pro esoterní zkušenost tak nepochybná, jako kterákoli dnešní smyslově vnímatelná skutečnost. Stejně nepochybná, ještě však méně vysvětlitelná pro dnešní fyziku a chemii je skutečnost, že tehdy byla voda na celé Zemi mnohem řidší než dnes. Atlanťané mohli díky této nízké hustotě vody využívat energii semen technicky tak, jak to dnes už není možné. Zvýšení hustoty vody znemožnilo její usměrňování, její přenášení takovým zručným způsobem, jako to bylo možné předtím. Dostatečně z toho tedy vyplývá, že civilizace atlantské éry se od naší v základech liší. Dále z toho bude pochopitelné, že i fyzická přirozenost Atlanťana byla úplně jiná, než je fyzická přirozenost současného člověka. Atlanťan užíval vodu, která mohla být životní silou jeho těla zpracována úplně jinak, než je to možné v současném fyzickém těle. A z toho vyplývalo, že Atlanťan mohl vlastní vůlí využívat své fyzické síly i úplně jiným způsobem, než dnešní člověk. Měl, tak řečeno, prostředky, které mu umožňovaly zvyšovat své fyzické síly, jestliže je potřeboval pro své úkoly.

Představa atlanťanů

Chceme-li mít správnou představu o Atlanťanech, musíme rovněž vědět, že měli úplně jiné ponětí o únavě a spotřebě sil než současný člověk. Atlantské sídlo, jak to vyplývá z toho, co jsme řekli, se v ničem nepodobalo svým charakterem modernímu městu. V takové sídlu bylo všechno ještě mnohem víc spojeno s přírodou. Pouze přibližný obraz dostaneme, když řekneme asi následující: V prvních atlantských dobách, přibližně do poloviny třetí podrasy, se sídlo podobalo zahradě, kde byly domy budovány ze stromů, jejichž kořeny byly zručně propletené. 

Příroda a lidské ruce

Co tehdy lidská ruka zhotovila, vyrostlo přímo z přírody. A člověk se cítil být úplně spřízněn s přírodou. Samozřejmě z toho vyplývalo, že i jeho smysl pro společnost byl úplně jiný než dnes. Příroda je společná pro všechny lidi. A to , co Atlanťan vybudoval na přírodních základech, pokládal za společný majetek tak, jako je pro současného člověk přirozené, že to, co zhotoví na základě svého důvtipu, svého rozumu. Pokládá za svůj osobní majetek. Ten, kdo se ztotožní s myšlenkou, že Atlanťan byl vybaven těmi duchovními a fyzickými silami, jaké tu byly popsány, ten rovněž pochopí, že ještě v dřívějších dobách obraz lidstva jen v nemnohém připomínal to, co jsme zvyklí vidět dnes. A nejen lidé, ale i příroda, která je obklopovala, se v průběhu času výrazně měnili. Změnily se rostlinné i živočišné formy.

Celá pozemská příroda procházela změnami

Do tehdy obývané oblasti Země byly zničené, jiné zase vznikly. Na zmizelém světadílu žili předchůdci Atlanťanů. Hlavní oblast tohoto světadílu ležela jižně od dnešní Asie. V theosofických spisech jsou nazývání Lemurany (obyvatele Lemurie). Po tom, co prošli různými vývojovými stupni, většina z nich upadla. Zaostali a jejich potomci ještě dnes obývají určité části naší Země jako tzv. divoké národy. Jenom malá část lemurského lidstva byla schopná dalšího vývoje. Z nich vznikli Atlanťané. A později se opět stalo něco podobného. Většina atlantského obyvatelstva upadla a z jeho malé části pochází tzv. Árijci, ke kterým patří naše současné kulturní lidstvo. Lemurané, Atlanťané a Árijci jsou podle terminologie tajné vědy základní rasy lidstva. 

Árijci

Pokud uvažujeme ještě dvě takové rasy, které předcházely Lemuranům a dvě, které budou následovat po Árijcích v budoucnosti, je to celkem sedm ras. Jedna z druhé vznikají vždy tak, jak to bylo naznačeno v souvislosti s Lemurany, Atlanťany a Árijci. A každá základní rasa má fyzické a duchovní vlastnosti, které jsou od předchozích ras zcela odlišné. Pokud např. Atlanťané přivedli ke zvláštnímu rozvinutí paměť a všechno, co s ní souvisí, v současnosti náleží Árijcům rozvíjet sílu myšlení se vším, co k myšlení patří. Ale i v každé základní rase zvlášť musí být překonány různé stupně. A těch je znovu sedm. Na začátku každého časového období, které patří některé základní rase, jsou její hlavní vlastnosti v zárodečnému stavu. Dozrávají postupně a nakonec zase upadají. Obyvatelstvo základní rasy se tím rozpadá na sedm podras. Nemůžeme si to však představovat tak, že jedna podrasa zmizí ihned, jakmile se objeví další. Každá z nich je zachována ještě dlouho potom, co se vedle ní vyvíjí další. Na Zemi tak vedle sebe žije obyvatelstvo, které je na různých stupních vývoje.

 

© Zpracoval ELYW z knihy Z kroniky Akaša – Rudolf Steiner.

www.panna.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hlavní rozdíl mezi Atlaňťany a dnešním lidstvem

Tomáš,14. 1. 2011 17:40

Halvní rozdíl spočívá v tom, že obyvatelé Atlantidy byly tzv. lidstvem 1.druhu bez možnosti neomezeně duchovně stoupat. Tito lidé měli sice rozvinutější duchovní schopnosti než většína dnešního lidstva a to dokonce hned od narození, dožívaly se věku okolo 1000let, ale pávě proto si toho nevážili, což nakonec vedlo až ke zkáze jejich civilizace. Naproti tomu současný člověk je člověkem tzv. 2.typu, který nemá přirozeně od narození duchovní schopnosti odblokované a musí se k nim dopracovat etickým stylem chování, cvičením 5ti Tibeťanů, vegetariánskou stravou atd.. A v tom je právě ta finta, pokud by přestal, zase o ty schopnosti příjde. Díky tomu je šance, že současný člověk může odolat silám temna a nedojde ke podobné katastofě, jako když byla zníčena Atlantida. Jak už to bývá existují i jiné možnosti jak dosáhnout některých schopností a tou jsou různé druhy magie, nevýhoda magie je ale v tom, když pomineme její napojení na temné síly, že se člověk v jistém bodě zastaví a dál již nemůže a přitom si připadá jako na vrcholu, takže ani jinou cestu dál nehledá.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA